ČLÁNKY - ZAJÍMAVOSTI

článek od Lenka Svobodová - Rubrika APBT

ZLATOKOPKY, ZLATOKOPOVÉ A ZLATOKOPČATA

(malinko aktualizovaný článek z časopisu APBT č.1)

 

Tyto řádky nemají být ani tak o psech, jako spíše o lidech. Bez lidí by nebylo chovu psů, neboť tito dávno nejsou vlky běhajícími po lesích a proto pes bývá odrazem svého pána, chov vizitkou chovatele. Lidé plemena vytváří a jsou to také lidé, kdo je často následně mění na jiná, nebo je rovnou likviduje. Největším neštěstím pak bývá, pokud se plemeno stane módním. Pak nastupuje komerce. Počty množitelů rostou geometrickou řadou, povahové vlastnosti a jiné „nepodstatné“ detaily jako třeba zdraví, jdou stranou. Hlavním cílem se stává finanční zisk. Toto bohužel potkalo i APBT a stalo se i jeho neštěstím.

BOOM MNOŽITELSTVÍ

Počátkem 90. let se v tisku začaly objevovat články o vraždících bestiích s obrovským stiskem čelistí.... o psích zápasnících... V téže době byli první pitbullové přivezeni do ČR. Ceny se v té době pohybovaly velmi vysoko- 60 i více tisíc korun za malé štěně nebylo výjimkou. Samozřejmě se vyrojila řada zlatokopů, kteří se vrhli na tvorbu těchto zlatých vajec.. Během několika málo let počet pitbullů v ČR prudce vzrostl, „chovatelé“ se předháněli v nabubřelých frázích v inzerátech i v osobním kontaktu se zájemci. Z chovu pitbulla v ČR se stala komerční záležitost.

Tento proces se netýká jen APBT. Stejný nebo podobný osud potkal i řadu jiných plemen. Například Jack Russell terriera: Chov je ve stavu dosti podobnému APBT. JRT potkáváte na každém rohu a řada jejich majitelů se nosí po ulicích s výrazem: Koukněte na mě, jaký jsem frajer- mám TOHO JRT! Nejvíce pak toto postihuje majitele jedinců bez PP, kteří mnohdy s JRT mají společného jen málo. Společná je také mánie přesvědčovat okolí, že můj JRT bez PP je ten „nejjackovatější“ ze všech „jacků“. A kdykoliv si snad někdo dovolí o tomto pochybovat, nastupuje u majitele „bezpapíráka“ nevraživá až agresivní reakce, provázená urputnou snahou přesvědčit o opaku. A toto bývá přímo úměrné tomu, jak moc je ten „JRT“ vzdálen standardu skutečného JRT. Čím „větší voříšek“ tím agresivnější majitel. Jak moc to připomíná majitele APBT tzv. bez PP.

Právě s JRT má množitelství APBT nejvíce společného. U obou plemen byly ceny svého času velmi vysoké a to bez ohledu na kvality nabízených vrhů. U APBT nastala jakási kulminace stavu kolem let 2003-2004, kdy byl trh na nějaký čas přehlcen a někteří množitelé se začali postupně vytrácet a přeorientovávat se na jiná plemena. V té době byl stav chovu v ČR podobný stavu u JRT dnes. Města plná pitbullů, avšak jasná převaha různých kříženců, nebo množitelských produktů, tvořených sice bez křížení, ale také bez výběru. Pouze hrstka „normálních“ chovatelů, jejichž zvířata potkáte zřídka. Naopak plno volně pobíhajících „bezpapíráků“ dělajících plemeni ostudu už jen tím, že zhysterizované veřejnosti brnkají na nervy ochomýtáním se kolem malých dětí na ulicích i v parcích, nebo dokonce dětských hřištích... Stejně tak to vypadá dnes u JRT. Jenže bílo- hnědí voříšci velikosti jezevčíka pobíhající v parku kolem svých nafoukaných pánečků jsou o dost úsměvnější, než je tomu u pitbulů. I zdegenerovaný JRT může pokousat dítě a také se to stává, jenže asi není třeba říkat, že je poněkud horší stane-li se tak u „pitbulla“. Jak se bude nadále vyvíjet stav u JRT ukáže čas. U pitbullů ovšem přichází jakási druhá vlna komerce. Máme zde novou generaci- staré zlatokopy nahrazují nebo doplňují mladá zlatokopčata. A dokonce se nám vynořují z temnoty někteří z prvních „obchodníků“, kteří oprášili staré praktiky z 90. let a jedou dále. :-)

Množitel nemusí být vždy člověk, kterému jde výhradně o finanční zisk. Množiteli se řada lidí stává také z neznalosti. Avšak množitelství z komerčních důvodů stále převládá. Přání odchovávat vlastní štěňata považuji za přirozený vývoj pejskaře. Ne každý pejskař, který se věnuje se psy jakémukoliv výcviku, sportu, prostě se psy pracuje, však nemusí chtít chovat. Tím spíše nemusí chtít chovat majitel psa nebo psů- mazlíčků. Avšak není nic špatného, pokud k chovu dospěje v rámci přirozeného vývoje a učiní tak po zvážení všech pro a proti. Naproti tomu člověk, který si pořizuje zvíře rovnou s úvahou: Dnes si koupím za dvacet tisíc štěně a příští rok uděláme štěňátka, když jich bude osm, tak to máme 160 tisíc, což je minus krytí atd. Dejme tomu 120 tisíc čistého. No, když ušetřím na krytí (nakryjeme co nejlevněji, nejlépe na svém dvoře) a krmení tak to máme 140-150 tisíc. Tam je jasné, že tohle je špatná motivace. Ano, může se stát, že i v komerčním chovu se narodí úspěšné zvíře. Avšak z dlouhodobého hlediska to fungovat nebude a dobrého chovatele to z množitele nedělá.

Jak poznat množitele?

Množitelství není jen o péči o zvířata, ale zejména o výběru chovných párů a motivaci chovatele.

Obvykle je značně vypovídající, pokud chovatel koupí dvě štěňata a na obou chová. Bud měl sakra štěstí, nebo se nezdržuje výběrem. Většinou je tedy podezřelé, když chovatel chová téměř na všem, co kdy vkročilo na jeho dvůr. Samozřejmě může koupit chovný pár již dospělý a přímo za tímto účelem, ale ve většině případů tomu tak není. Mohla bych také jmenovat řadu rádoby chovatelů, kteří si pořídili zvířata sice už dospělá, avšak nikoliv chovná. Velmi oblíbené mezi českými množiteli je sbírání (zdarma nebo za pár „drobných“) zvířat, jinými chovateli z chovu vyřazených, např. z důvodu nežádoucí povahy, zdravotních problémů apod. Následně tato zvířata vyzdobí velkými slovy o kvalitě, například: „Dva roky jsme hledali v Evropě zvířata, která by byla špičkové kvality, vhodná pro kombinaci s naší krví. Před rokem jsme nakonec byli v tomto úsilí úspěšní! Mimo jiné jsme importovali dceru XY. Naše XY je zároveň nejčistší XY krev a top pitbull v každém smyslu tohoto slova“…. Ano, dva roky hledali, až importovali vyřazenou fenku ze Slovenska, kterou předchozí majitelé už dlouho prodávali a pravděpodobně věděli proč. :-) Ano, s hezkým rodokmenem, jenže ten by měl být pouze prvním vodítkem při výběru. Zajímat nás musí také kvality konkrétních jedinců, protože i v té „nejlepší“ krvi nesou kvality svých rodičů pouze někteří z potomků a někdy dokonce žádní z nich. Objevovat se mohou i různé vady... Genetika je natolik složitá a dosud zcela neprobádaná, že neexistuje na řadu znaků přesný vzorec jejich dědičnosti. (Kdokoliv Vám bude tvrdit opak je lhář nebo snílek.) Proto pracujeme vždy pouze s pravděpodobností a musíme neustále vyhodnocovat výsledky každého jednotlivého spojení a dle nich dále chov směřovat. Což znamená posoudit kvality jedinců ve vrhu z daného spojení a následně se rozhodnout, zda je dále využívat v chovu a v jaké kombinaci to zkusit. Ano zkusit. Vždycky je to pouze pokus, takže v další generaci opět musíme dle vlastností „produktů“ zhodnotit výsledky. Tak postupovali už staří chovatelé. Pouze praxe ukáže. Aneb jak napsal Hellmuth Wachtel ve svojí knize „Chov psů v roce 2000“: Bez ustavičného selekčního tlaku se požadované vlastnosti rychle vytrácejí… A přesně to je fakt, který řada rádoby chovatelů odmítá vidět. Jsou schopni tvrdit, že se dokážou orientovat pouze podle rodokmenů. To je však hloupost. Rodokmen je pouze přehled předků a nedílnou součástí tohoto přehledu musí být informace k jednotlivcům, které jsou nám vodítkem k dalšímu chovu. Bez toho to z dlouhodobého hlediska ztrácí smysl. Což už historie mnohokrát dokázala. Bez poctivé selekce, se u řady linií nebo i celých plemen během pár generací žádoucí vlastnosti zcela vytratily. Co je poctivá selekce? Objektivní zhodnocení vlastních odchovů. Což znamená ne takové, aby člověk co nejvíce vydělal, nebo co nejméně vyřadil.

Pokud hlavní motivací chovu je finanční zisk, pak se jen zřídka někdo dobere kloudného výsledku. Měřítka kvality se v závislosti na plemeni liší, ale chceme-li se někam dostat v rámci jakéhokoliv plemene, v jakémkoliv směru, vždy je to věc finančně nákladná. U některého plemene jsou ceny vyšší u jiného nižší, ale vždy platí, že bez vysokých výdajů na soutěže, výstavy, zkoušky atd. a zejména bez velkých finančních ztrát vznikajících poctivým výběrem chovných párů (takže řadu zvířat koupíme, vypipláme, krmíme, pracujeme s nimi, aby následně museli být vyřazeni a nikdy nebyli použiti v chovu a nepřinesli žádný zisk) není možné dostat se na špičku.

U pitbullů není situace nejhorší. Třeba štěně JRT ze špičkového chovu stojí běžně 1500 euro, přičemž musíte i při dávce štěstí pořídit takových několik, než získáte první zvíře, se kterým budete moci uspět v konkurenci na mezinárodní úrovni... Kdo si nemůže dovolit vysoké finanční ztráty, má dvě možnosti. Bud zvolit plemeno, kde se ceny pohybují v nižších sférách a nebo se spokojit s průměrnou úrovní chovu. Ne každý může patřit mezi špičku v rámci plemene. Není žádná ostuda, když si někdo nemůže dovolit vrážet do psů astronomické částky, ovšem za předpokladu, že nebude nikomu nic nalhávat, hrát si na něco co není a tím se řadit mezi obchodníky a množitele. Bohužel je dost lidí, kteří na špičce být chtějí, ale nejlépe bez práce a pouze s vidinou zisku a vlastní důležitosti. Takoví pak pracují především s pohádkami. Ať už se jedná o vybásněné kvality jejich zvířat, nebo vymýšlení pomluv a špinění práce těch, co se skutečně o něco snaží a je tedy třeba je nějak pomluvit, aby k nim nikdo nešel a náhodou nezjistil, že realita je úplně jiná. Bohužel jsou případy, kdy člověk, který sám za psa nikdy slušné peníze nezaplatil a prakticky neopustil svůj svět pohádek… tahá nehorázné sumy z laiků za psy, které „obchodník“ v lepším případě někde levně koupil nebo dostal, v horším případě ukradl. Což i takové jednoznačně prokázané případy už tu byly. Přičemž jeden takový zloděj, má tu drzost dále se všude předvádět jako pan chovatel, přitom jediná zvířata slušných kvalit, co kdy měl, byla právě ta kradená. Jak to že mu to prochází? Také se divím. Krev, na které tento „chovatel“ momentálně staví svůj byznys plán, už dávno nikdo z dobrých chovatelů nemá. Ačkoliv byla dříve, kdysi před několika generacemi nepochybně zajímavá, patří dnes mezi ty, které byly vytlačeny, protože v konkurenci postupem času neobstály. Takže už na této krvi dnes nikdo nechová, nikoliv proto, že by byla tak vzácná, ale protože „přestala fungovat“ a byla vytlačena… Bohužel lidé slyší na pohádky často a rádi. Ony totiž uším zní lépe, než-li nemilosrdná fakta.

Jak už jsme si řekli, ani extra drahé štěně ze špičkového chovu vám nezaručí, že získáte šampiona. A ani zakoupení už dospělého šampiona vám nezaručí do budoucna špičkový chov. Chov je vždy běh na dlouhou trať, plný dílčích neúspěchů a dobrý chovatel se pozná zejména tak, že si stále jde za svým cílem, nenechá se odradit a finanční ztráty raději moc nepočítá. Naproti tomu snaha o finanční zisk, dělá z člověka obchodníka a množitele a dříve či později tomu budou odpovídat i jeho produkty.

Lenka Svobodová

Dynamic knl

P.S. Ve škole mi skončily zkoušky, tak jsem si dala za domácí úkol sepsat přes prázdniny něco obsáhlějšího o historii chovu APBT v ČR i jinde v Evropě. A pevně doufám, že to, co sepíšu, bude něco platné budoucím zájemcům o plemeno a trošku ztíží podvodníkům obelhávání laiků. :-)





2016-12-07 20:03:40
Aktualizace v sekci APBT Štěňata

2016-06-15 21:22:22
V sekci "Články- Zajímavosti" přidán malinko aktualizovaný článek z časopisu APBT č.1.

2016-06-10 20:33:57
Přidána aktuální fota štěňat v sekci APBT- Štěňata

2016-06-10 20:33:05
Aktualizace v sekci APBT- Štěňata. V případě dotazů na štěňata, pište na dynamic-life@seznam.cz nebo lépe volejte +420 776 236 861

2015-11-04 21:32:52
Aktualizace v sekci APBT -Štěňata

2015-02-22 06:57:40
Aktualizace v sekci APBT Štěňata.

2015-01-27 06:18:41
V sekci APBT - Štěňata aktualizována nabídka štěňat z Havel kennel.

2014-11-21 10:29:28
Do sekce APBT- Štěňata přidána aktuální fota vrhu Kid x Madona.

2014-11-15 13:02:52
Štěňata na prodej u kolegy v Havel knl. Info postupně doplníme v sekci APBT - štěňata.

2014-05-28 11:31:30
Aktualizována úvodní stránka- článek "O nás".
 Dal aktuality